V sobotu jste dokončili otočku v play-down z 1:3 na 4:3 na zápasy proti SKV. Jak hodnotíte poslední bitvu a emoce po něm?
Je to něco úžasného. Hrát sedmý zápas doma za stavu, kdy sérii otáčíte a nakonec vyhrajete, to se vám podaří jednou za kariéru. A nám se to povedlo. K samotnému utkání: začátek byl hodně opatrný od obou týmů a čekalo se, kdy padne první gól a co to udělá s psychikou na obou stranách.

Jinak si ale myslím, že průběh se podobal všem předchozím zápasům v sérii. Jsem pevně přesvědčený, že jsme byli lehce lepším týmem a SKV čekalo na naše chyby, které by mohlo potrestat. Naštěstí jsme ve třetí třetině rozhodli dvěma slepenými góly, a i když se soupeř dlouho snažil při hře v šesti, věděl jsem, že toto si nenecháme utéct. Po závěrečné siréně už to byla jenom čistá radost, úleva a hrdost na to, že se nám to povedlo.

Kdy se lámala série ve váš prospěch?
Myslím si, že po čtvrtém duelu v kabině. Tam jsme si řekli, že pokud do zápasů půjdeme se stejným nastavením hrát krásný florbal jako dosud, tak nám to bohužel výhry nepřinese. Play-down je o srdci, bojovnosti a o tom na hřišti vydat sto procent v každém momentu.

Byla to psychicky nejtěžší série, jakou jste zažil. Přece jen Královské Vinohrady měly hned několik možností proměnit mečbol…
Popravdě jsem byl nejvíce, snad možná v celé kariéře, nervózní až v sedmém rozhodujícím utkání. Věděl jsem, že už je to blízko, můžeme přepsat historii a udělat něco velkého, ale zároveň se pořád mohlo stát cokoliv. Naopak v pátém a šestém střetnutí jsem nějak v sobě věřil, že to zvládneme a že slova, co jsme si řekli po čtvrtém zápase, přeneseme i na hřiště. To se stalo a následně jsme odehráli fantastická utkání.

Jak moc vám nejen v posledním zápase, ale i v celé sezóně pomohla atmosféra v hale?
Určitě výrazně. Je úplně něco jiného hrát před 600 diváky než před 100. Chtěl bych moc poděkovat všem, kteří pravidelně chodili, ale i těm, kteří přišli jenom na závěrečný zápas a vytvořili úžasnou atmosféru. A speciálně bych chtěl poděkovat panu Klímkovi, který se toho společně s naším nejvěrnějším fanouškem Míšou Polákem chopil a vytvořili takový malý fanklub, který vedl ostatní lidi v hale k fandění. Povedlo se jim to bravurně.

Pro vás to byl nováčkovský ročník po návratu do superligy. Jaké z něj převládají celkové dojmy?
Tím, že jsme superligu nakonec udrželi, tak určitě pozitivní. Měli jsme velice těžký los na začátek sezóny, kdy jsme během prvních šesti kol hráli se všemi letošními semifinalisty plus s Vítkovicemi, které patří mezi nejúspěšnější týmy u nás. Poté čekala série osmi venkovních zápasů v řadě, což opravdu jako nováček nechcete, ale i přesto jsme odehráli velice slušně konec základní části a tím se připravili na play down.

Co říkáte na úroveň nejvyšší soutěže?
Ta je na jiném levelu oproti první lize. Nejvíc to jde znát, když hrajete s týmem z první šestky – v těchto případech je prostě potřeba si přiznat, že ti kluci jsou konzistentnější ve svých výkonech a jsou o něco lepší než vy. Musí se sejít hodně věcí, abyste dokázali soupeře tohoto kalibru porazit.

Během play-down jste překonal 200 zápasů v dresu Hattricku. Znamená pro vás něco takový milník?
Určitě je to super a doufám, že ještě nějaké zápasy a body v dresu Hattricku přidám.

Chtěl byste ještě něco dodat na závěr?
Chci smeknout před celým týmem. Na to, že to byla pro mnohé první sezóna v superlize i play down, tak kluci předváděli neskutečné výkony. A i když jsme prohrávali 1:3 na zápasy, zůstali ve svých mladých letech psychicky odolní a společně jsme to zvládli. Určitě bych chtěl všechny pozvat na příští ročník, kdy (doufám) předvedeme více takových zážitků na hřišti a tím nalákáme diváky na naše zápasy. A třeba ta atmosféra, kterou jsme společně vytvořili během sedmého zápasu, se stane standardem.