Rozhodl jste se pro konec superligové kariéry. Jak jste k tomuto rozhodnutí dospěl?
Nebylo to úplně nejjednodušší rozhodnutí, ale bohužel to bylo z mé strany neudržitelné. Musel jsem dát přednost věcem, které by nešlo stíhat s režimem, který teď kluci mají a který je pro superligu potřeba.

V Hattricku jste působil od roku 2020. Jak se za těmi šesti sezónami ohlížíte?
Bylo to pestrých šest let. Nakonec jsem vlastně rád, že jsem v Hattricku zaznamenal své první i poslední vteřiny v nejvyšší soutěži. A jsem o to radši, že ty poslední měly opravdu všechno. Kdybych měl jít sezónu od sezóny, určitě by se našly i negativní vzpomínky a lehké konflikty, ale na Hattricku budu vždycky vzpomínat jako na klub, který mě nechal vyrůst v dospělém florbale.

Jsou nějaké hlavní zážitky a momenty, které byste z působení vyzdvihl?
Jednoznačně první odchytané utkání v superlize, postup z první ligy a udržení. Poslední dva úspěchy se i patřičně oslavily – to je podle mě extrémně důležité v kolektivním sportu.

V kariéře máte za sebou i starty v juniorské reprezentaci. Jak vzpomínáte na tuto dobu?
Vzpomínám na ni pozitivně. Byla to krásná etapa mé kariéry a jsem rád, že mi Český florbal zaplatil možnost poznat části světa, kam bych se v té době nepodíval. Jen je škoda, že to nevyšlo na mistrovství světa 2019 v Kanadě. Ale bylo to vykoupeno možností dát si i jeden zápas v poli jako hráč, což je taková raritka, řekl bych. (smích)

Potkal jste během kariéry trenéry, spoluhráče nebo jiné osobnosti, které vás nejvíc ovlivnily?
Je těžké vyzdvihnout všechny takové hráče a trenéry. Ale kdybych měl jmenovat, nejvíce mě ovlivnil můj bratr Honza. V podstatě jsem kopíroval jeho florbalovou cestu. Lipnik – FBC Ostrava – Hattrick. Jakožto gólman si pak nejvíc vážím dobrých kolegů v brankovišti. Musím tedy zmínit někoho, s kým jsem si sedl jako nikdy s nikým, a to Míru Steigera. A ze začátku v hattricku Filipa Kuhna, který mi dal spoustu příležitostí a dobrých rad. Mezi trenéry pak rozhodně Tomáš „MC” Svačinka a pan Petr Koutný z Ostravy.

Brankářská pozice bývá hodně specifická. Co vás na ní nejvíc bavilo a co naopak bylo nejtěžší?
Nedokážu úplně přesně popsatm co mě na chytání bavilo nejvíc. Byla to prostě zábava. Ale nejtěžší pro mě byla, je a asi i bude hlava. Byt v klidu, nevztekat se a udržet focus.

Co jsou vaše další florbalové nebo životní plány?
Florbalově se přesunu z Brna do Lipníku nad Bečvou, kde budu nastupovat v útoku se svým bráchou. Na to se neuvěřitelně těším. Bracha to má pořád v ruce a hlavně v hlavě, takže doufám, že mě potahá a budu díky němu dost bodový. Jinak se budu sportovně víc soustředit na mnou milovaný basketbal. Na to se taky moc těším, že se teď dostane do popředí.

Chtěl byste něco vzkázat na závěr?
Určitě, klukům přeju hrozně moc úspěchu a pěknou sezónu a fanouškům bych chtěl vzkázat, ať chodí co nejvíc fandit hattricku. Konec minulého ročníku ukázal, že dobrá kulisa umí někdy rozhodovat zápasy. Takže prosím, choďte na Hattrick. Je to jediný brněnský tým, který si ten postup a hlavně udržení vybojoval se ctí!