Nedávno jste završili vítězně prvoligové finále a postoupili do Livesport Superligy. Jaké převládají pocity s menším odstupem?
Vstřebáváme a užíváme si, čeho jsme dosáhli. Proběhly opakované oslavy, takže pocity skvělé. (smích)

Základní část jsme hodnotili už dříve. Play-off jste však začali proti Torpedu, s nímž se čtvrtfinále natáhlo až na pět zápasů, bylo hodně těsných výsledků… Jak byste tuto sérii zpětně rozebral?
S Torpedem to byla velmi těžká série, hlavně mentálně. První víkend jsme nebyli úplně dobře mentálně nastaveni – mysleli jsme si, že to herně půjde lehce, ale opak byl pravdou. Styl soupeře i naše vlastní výkony nás jakoby frustrovaly a cítil jsem z týmu podrážděnost a trošku i nejednotnost. Hned po víkendu nás zasáhla zpráva o nešťastné události Rendy (Slezáka), což dynamiku týmu změnilo výrazně opačným směrem. Následující víkend byl florbalově od nás lepší, nicméně chybělo větší sebevědomí a vnitřní energie mužstva. Což bylo však pochopitelné. Na rozhodující zápas si to ale celé sedlo, tam jsme soupeři nedali šanci a sérii nakonec zvládli.

Další krok jste udělali proti Otrokovicím, kde výrazně pomohly i dvě domácí vítězství po prodloužení. Co bylo klíčové proti tomuto soupeři?
Na Otrokovice jsme si prostě věřili, že nás třikrát neporazí. Klíčem podle mě byla už první výhra v prodloužení, kdy jsme si hlavně sami sobě ukázali, že pokud budeme táhnout za jeden provaz ve všech ohledech, máme obrovskou vnitřní sílu a bude nás těžké porážet. Tyto pocity v nás umocnil a utvrdil skvělý obrat a úspěch po prodloužení ve druhém utkání. Třetí zápas nám nesedl, v něm byl soupeř prostě lepší. V tom čtvrtém si ale dovolím tvrdit, že jsme zase nedali Panthers moc šancí a mohli jsme slavit postup do finále.

V něm vás čekalo Ústí, série dvou nejlepších týmů v sezóně. Jak těžké bylo připravit tým na tuto poslední překážku?
Do série s Ústím jsme chtěli jít se stejným nastavením jako z posledního duelu s Otrokovicemi. Věděli jsme, že nás čeká rozjetý soupeř s kvalitní soupiskou a vysokou florbalovou kvalitou. Nicméně jsme věděli, že ho dokážeme historicky porážet a věřili jsme si. Zvědomili jsme si jejich a naše silné stránky, na základě nichž jsme postavili game plan do série. Chtěli jsme jít pokorně krok za krokem, hrát efektivně a dělat „výherní rozhodnutí”. Rčení, že útok vyhrává zápasy, ale obrana titul, se nám potvrdilo – 120 minut bez inkasovaného gólu ve hře pěti proti pěti a čisté konto v posledním utkání jsou třešničkou na dortu.

Po postupu jste říkal, že to je i takové vyvrcholení nejen vydařeného ročníku, ale i celých tří let strávených v první lize. Jaké to bylo období a čím vším jste si jako tým museli po sestupu projít?
Pád do první ligy nám dal uvědomění a následně i prostor vyladit vícero věcí. Tréninkový proces, přístup k výchově mladých hráčů, přestupovou politiku, herní identitu, obměnu kádru a tak dále. V minulých dvou sezónách jsme si zažili vzestupy i pády, které nás formovaly. Co nejvíc v duchu hesla „either you win or learn” (buď vyhrajete, nebo se poučíte). Právě skončený ročník nám začal výsledkově nést ovoce a postup vnímáme jak bonus a odměnu za celé toto tříleté období. Důležité je, abychom teď neuhnuli a pokračovali v nastavené cestě.

Sám jste byl i u historicky prvního postupu klubu do superligy na jaře 2019. V čem jsou podle vás tyto úspěchy odlišné?
V roce 2019 se šlo přes baráž, letos jsme celou ligu vyhráli, takže teď je ten postup ještě o něco sladší. I to, že letošní postup zažívám v roli hlavního trenéra je pro mě osobně speciálnější. Za prvním postupem stál zkušenější tým – ze značné části složen z nově příchozích hráčů, kteří měli i bohaté superligové zkušenosti. Letos bylo vysoké procento hráčů spolu delší dobu a prošlo si celým vzpomínaným procesem. Oba postupy jsou skvělé a myslím si, že není potřeba je nějak hlouběji porovnávat, a nedejbože polemizovat, který byl hodnotnější.

„Je potřeba stejnou měrou milovat cíl na konci, ale i každodenní cestu k němu.”

Simon Šiška, hlavní trenér Hattricku

Jak jste si ročníku 2024/25 užil z trenérského pohledu? Co jste se během něj naučil?
Určitě mě tato sezóna mnohé naučila. Je toho kvantum. Vypíchl bych asi utvrzení se v tom, že bez skvělé kabiny a mezilidských vztahů se úspěch v kolektivním sportu nedá udělat. Že je to o spoustě zdánlivě drobnostech, které ale když se nabalí na sebe, dokážou velké věci. A že je potřeba stejnou měrou milovat cíl na konci, ale i každodenní cestu k němu.

V superlize vás čeká jiná úroveň soupeřů i tempa. Jak náročná bude adaptace a co bude nejdůležitější pro to, abyste v nejvyšší soutěži uspěli?
Jak náročná bude, se ještě ukáže, až dojde na zápasy. Budeme chtít odehrát co nejvíc přípraváků právě se superligovými týmy. Nejdůležitější bude, aby adaptace proběhla v co nejkratším čase. Abychom udělali kvalitní předsezónní přípravu a našli balanc mezi respektem a zdravým sebevědomím. Zároveň si udrželi v sobě oheň a růstové nastavení.

Dá se nějakým způsobem vycházet i ze zkušeností z poháru, kde jste superligové týmy potkali a mohli se s nimi porovnat?
Do menší míry ano. Dalo nám to čichnout, jak vypadá superligový level a že ta úroveň nám nemusí být na míle vzdálená. Nicméně než dojde na první ligový zápas, tak my i soupeři z uplynulého poháru urazí nějakou cestu. Jediné, co se bude počítat, budou pak aktuální výkony.

Co byste vzkázal fanouškům, kteří vás podporovali během celé sezóny a hlavně ve vypjatých zápasech play-off?
Posílám jim obrovské díky za podporu v celé sezóně a zejména v play-off. To, jaká energie byla v celé hale a jak s námi prožívali vyhrané zápasy vyřazovací části nebo třeba pohárovou bitvu se Spartou, si budu pamatovat celý život. Doufám, že podobné emoce zažijeme i v další sezóně a že to bude chtít zažít víc a víc fanoušků.