Napsal 1. září 2022 Tadeáš Mima v rubrice Rozhovory

Nikdy jsme nehráli jen kvůli žízni, aby se pak šlo na pivo, říká Juhaňák

S velkým tahounem se Hattrick rozloučil po uplynulé sezóně. Do prvoligových bojů už nezasáhne Jiří Juhaňák, který strávil v Brně dva minulé roky mezi elitou. Priority se však v tuto chvíli posunuly zkušenému univerzálovi mimo florbal.

Nikdy jsme nehráli jen kvůli žízni, aby se pak šlo na pivo, říká Juhaňák

Jak bys popsal své rozhodnutí skončit v Hattricku?
Důvodů asi bylo více. Předně ale jde o přerušení kariéry, takže to neznamená, že bych šel z Brna někam jinak. Pouze teď neplánuju v dalším roce hrát superligu jinde. Hlavní důvody jsou rodinné a pracovní, stěhujeme se mimo Brno a budu teď více s rodinou. Po patnácti letech se superligovým florbalem si užiji trochu jiné aktivity.

Máš za sebou dvouleté působení v klubu. Jak se za angažmá ohlížíš?
Jenom pozitivně. Ambice, proč jsem do Hattricku šel, se všechny naplnily. Prožívali jsme vše společně s lidmi, které jsem znal z dřívějška. Také trenéři a vedení, kteří se tam florbalu věnují, mají ten sport rádi. Takže nás těšilo se vzájemně potkávat. Možná jsme to nedělali sportovně až na takové úrovni, jak jsme chtěli, ale celkově hodnotím působení pozitivně a jako super zkušenost.

Co si myslíš, že Hattricku chybělo k postupu do play-off nebo obecně k lepším výsledkům?
Nelze to říct jednoduše, je to na nějaký větší rozbor. Ovšem celkově, když se podívám na ten sport, už se nestačí třikrát týdně sejít a bouchat do kuličky. Je potřeba tomu dát více, aby člověk byl na vrcholové úrovni. Musí se tomu opravdu věnovat jako sportovec – nestačí, jak já říkám, být florbalistou. A ukazují to mladí kluci, kteří jsou teď na vzestupu. Měli jsme možnost potkat se třeba s Hemecem (Adam Hemerka, pozn. red.), kde šlo na trénincích cítit, že jeho fyzická připravenost je někde trochu jinde než ostatních. A pokud se někdo tomu chce věnovat na úrovni play-off, musí být primárně nachystaný individuálně. Potom se mohou řešit věci na trenérských tabulkách.

Jakou bys vypíchl vzpomínku na lidi, které jsi už znal z předchozích působišť?
Vážím si toho, že kluci, s nimiž jsme se znali, měli i po letech v sobě chuť se zlepšovat. A nehrálo se jenom kvůli žízni, abychom si po tréninku zašli na pivo. Ač výsledky nebyly, tak Mára Fuchs, Lukáš Jalový nebo David Sládeček stále v sobě měli něco, proč se chtějí pořád někam posouvat. Nechtějí se potkávat, aby se jen viděli a aby se večer zpotili, ale aby neustále někam směřovali. To jsou dobré zprávy pro klub a vedení, že nemá pardály na lámání hokejek. Má totiž někoho, kdo může mladším hráčům předávat zkušenosti.

Budeš sledovat počínání současného kádru v první lize?
Určitě. S kluky jsme pořád v kontaktu, přestože jsem s nimi na letní přípravě už nebyl. Pořád se nějakým způsobem vídáme. O něco míň, ale v kontaktu zůstáváme. Pořád budu sledovat jak Hattrick, tak florbal celkově. Za tím sportem asi nejde úplně zavřít dveře. Budu ho sledovat, a rozhodně mě bude pořád bavit.

Lákala by tě budoucnost v trenérské podobě?
Jasně, už se o ní také s pár lidmi bavíme. Je to však všechno o prioritách a čase, kam teď dávat energii a pro co si ji šetřit. Právě teď je priorita zabydlet se ve staronové lokalitě s rodinou a trochu si užít i prcka, protože roste rychle. A zkusit nějaký čas věnovat sobě a rodině než „jenom” sportu. Dalším rolím se do budoucna nijak nebráním, nemám ale žádný konkrétní plán, jak to teď vyvíjet. Nechám tomu trošku volný prostor. Trénovat bych klidně mohl hned, nicméně časová náročnost je ještě větší než u hraní. Člověk se přece jen musí připravovat trochu dopředu a řešit to více koncepčně než individuální kariéru. Takže toto je teď nereálné, ale do budoucna bůhví, jak to všechno dopadne a kam mě vítr zavane.

Co bys vzkázal fanouškům, kteří vás chodili podporovat?
Když jsem přicházel do Hattricku, říkalo se, že fanoušci jsou skvělí. Což se během covidu nedalo úplně posoudit, protože spousta zápasů nebyla přístupných. Když už přístupné byly, stejně obecně na sport chodilo méně lidí. Kdybych řekl politickou odpověď, tak ať chodí dál, fandí, ať ten sport mají rádi a ženou kluky dopředu. Ale to je takové klišé, takže spíše bych vzkázal mladším hráčům – když jsme s florbalem vyrůstali my, nezažili jsme utkání áčka, na něž bychom nešli. Vzal se buben a fandilo se. Od dorostu dál jsme se již byli dívat, koho bychom třeba mohli v sestavě nahradit. Jako mlaďoši jsme přece uměli všechno líp než ta stará garda. (úsměv) Popřál bych, ať se povede napříč kategoriemi klubismus ještě více nastartovat. Ať navštěvuje duely mladší generace a bere s sebou rodiny, kamarády a ať se hattrickovská základna fanoušků jenom rozrůstá.