Napsal 28. dubna 2022 Tadeáš Mima v rubrice Reportáže

Čtvrtí mezi veterány? Nemusíme se stydět, těší Aleše Jakůbka

I když jim utekla medaile, určitě nezanechali špatný dojem. Řeč je o veteránech Hattricku, kteří nechyběli na mistrovství republiky a dostali se mezi čtyři nejlepší týmy play-off. Brňané kromě toho skončili nejvýše ze všech moravských klubů.

Čtvrtí mezi veterány? Nemusíme se stydět, těší Aleše Jakůbka

Cesta za čtvrtou příčkou začala pro Hattrick ve čtvrtfinále, kde absolvoval dvojutkání s Vítkovicemi. „Velice důležité bylo, že jsme zvládli tuto nevyzpytatelnou bitvu. Věděli jsme, že si na nás Vítkovice věří a zároveň se potvrdilo, že skok mezi naší ligovou divizí a republikovým play-off je dost velký,” říká člen veteránského týmu Aleš Jakůbek.

Aniž by někdejší hráč superligy i reprezentace chtěl kohokoliv shazovat, konkurence v ostatních skupinách soutěže bývá podle něj daleko větší. A podobné zápasy potom veteránům chybí, když přijedou na mistrovství republiky. „Také proto jsme zkoušeli dvakrát v rámci přípravy nastoupit proti juniorům Hattricku, abychom si aspoň trochu zvykli na rychlejší tempo a na to, že budeme mít méně času na činnost s míčkem,” přibližuje opora mužstva.

Právě první čtvrtfinále tomu však příliš nenasvědčovalo. Hattrick s Vítkovicemi padl 3:5 a musel dát všechno do odvety, aby postoupil do další fáze. „Už v úvodním duelu jsme měli šance a mohli jsme se dostat do vedení my. Naplno jsme se ale ukázali až ve druhém utkání, když jsme od začátku věděli, že dvougólové manko smažeme. A také se to podařilo,” oceňuje Jakůbek.

Čtvrtfinálovou odvetu ovládlo Brno jasně 7:2, přičemž se jednou trefil i Jakůbek. Sobota tak měla happyend a dále se Hattrick připravoval na semifinále proti Black Angels. „Potom už to bývá náročnější. Ať už člověk chce, nebo nechce, postupem času docházejí síly. Hráči se vydají na maximum, navíc když mezi semifinále a zápasem o umístění jsme měli pouze jedno utkání mezeru,” konstatuje čtyřicetiletý matador. V takovou chvíli se už přece jen trochu podepíše, že jde o veteránskou soutěž.

Ilustrační foto: Veteráni Hattricku na Prague Masters 2021

I přesto však Hattricku nakonec chyběl jenom kousek. „Vlastně jsme podlehli celkovému vítězi 2:3 v semifinále. Nějaké branky jsme Black Angels i darovali. Neříkám, že by to dopadlo jinak, ale rozhodčí nám ještě neuznali gól na 3:0 nebo 3:1. A pak se skóre otočilo, bylo to o fous,” přibližuje majitel stříbra z mistrovství světa mužů 2004. Jihomoravané si ovšem nemohou říct, že by byli slabším týmem. Příležitosti měli a postoupit se stále dalo.

Play-off završili Brňané proti Liberci. Získali tak možnost se ještě poprat o bronz a odjet s plackou. „Bohužel jsme naservírovali některé branky soupeři. A co jsme ke konci ostřelovali za břevna a tyčky, to dost možná ještě teď zvoní jejich brankáři v uších,” přemítá hráč se zahraničními zkušenostmi. Severočeši nicméně udrželi vítězný výsledek 4:1 a vystoupali až na bednu.

„Měřili jsme se s mančafty, které tvořili někdejší superligoví hráči. Měli zkušenější nebo mladší borce, ale nechceme se na to vymlouvat. Opět jsme dokázali, že jsme nejlepší moravský tým. Zároveň jsme se neztratili v přímých soubojích s republikovými medailisty a rozhodně jsme je potrápili,” těší Jakůbka. Samozřejmě tedy panuje trochu zklamání, že to necinklo, na druhou stranu se však Hattrick za výkony vůbec nestydí.

Jakůbek vyzdvihuje, že si Brno vytvářelo hodně šancí a hrálo aktivně. „Klobouk dolů před všemi, co nastoupili. Konečný výsledek možná úplně neodpovídá obrazu hry, jenže na to se nehraje. Hlavní jsou góly a my jsme i spoustu možností zahodili,” komentuje. Mohlo jít o některé nepřesné střely, případně i nevydařené finální příhrávky. A někdy vznikala také otevřená okénka v defenzivě. Hattrick přitom neměl špatné vstupy do utkání – hned třikrát ze čtyř střetnutí otevíral skóre právě on.

„Všechny zápasy začínaly prakticky stejně. Ani se nedá říct, že bychom postupně nějak odcházeli fyzicky. Spíše jsme dovolili protivníkům akce a některé trefy jsme jim sami trochu nabídli, což se těžko otáčí či dorovnává. Celkový výkon byl velice dobrý a k medaili scházelo málo,” shrnuje bývalý florbalista Tatranu Střešovice nebo švýcarského Curychu.

A co vůbec říct ke kompletní sezóně veteránů? Vyřazovací část si vydobyli v již zmiňované jihomoravské skupině, již Brno ovládlo s náskokem čtrnácti bodů. „Soutěž hraje méně družstev, takže se vídáme často a nemáme se vzájemně moc čím překvapit. Kádry se víceméně nemění a neděje se, že by na každý turnaj přijela úplně jiná parta,” popisuje Jakůbek poznatky z Ligy veteránů – skupiny 6.

Především ale je Jakůbek se spoluhráči rád, že se po třech letech ročník kompletně dohrál. „Ve veteránech je každý rok strašně moc vidět a znát. Samozřejmě nás v základní fázi zápasy prověřily, protože když jsme k nim přistoupili lehkovážně, hráli jsme s každým rivalem většinu času nebo celé utkání dost vyrovnaně,” uznává pětinásobný superligový šampion. Také mezi veterány je tedy důležité dobře nastavit tým v hlavách.

„I z pohledu na tabulku je asi zřejmé, že nám nejvíce dávaly bitvy s Holešovem. Záleželo, v jakém složení přijel. Stejně tak Hyeny Zlín, pro něž šlo o první sezónu,” vyjmenovává Jakůbek. Také v jejich případě hrála velkou roli šíře sestavy. „Jediné dva zápasy, jež s nimi měly grády, se udály u nich doma, když byli, řekněme, v plném počtu. S hráči jako Matěj Koňařík a podobně,” pochvaluje si. Navíc ale dodává, že takových utkání by Hattrick potřeboval z dvaceti aspoň půlku. Ne dvě až tři za ročník.

Ilustrační foto: Veteráni Hattricku na Prague Masters 2021

Do osobních statistik připsal Jakůbek v jihomoravské soutěži 55 bodů (24+31). Umístil se proto na čele produktivity týmu. „Nicméně góly a asistence se často zapisují tak nějak všelijak. Úplně se neopravují a někdy se přiřazují nepřesně. Nevím, jak na tom byli ostatní,” směje se tahoun Hattricku. Čísla tedy nepřeceňuje, současně by však asi vypadalo zvláštně, kdyby se svými zkušenostmi a dovednostmi nebyl bodově produktivní.

„Bylo by nejspíš blbé mít za sezónu 5+3, byť z pozice obránce. Věkový rozdíl znamená mezi veterány skutečně moc, kluci dřou a nebylo by správně, kdybych je touto cestou nepodpořil,” uvažuje Jakůbek. Obzvlášť když dlouho působil na elitní úrovni a stále může být ve svojí kategorii přínosem.

Každopádně na výkony ve veteránech se dívá už jinak, než tomu bývalo dříve v superlize či s nároďákem. „Člověk tady hraje proto, aby měl z florbalu pořád radost a bavila nás parta, což všechno šlape. A doufám, že se ještě dlouho bavit budeme. Jestli nám další sezóny skončí republikou, nebo ne, to se uvidí. Bude záležet na konkurenci a jak se ročník postupně vyvine,” uzavírá Jakůbek.

Foto: Floorball In Prague