Napsal 12. červenec 2021 Tadeáš Mima v rubrice Rozhovory

Konec kariéry? Těžké, ale i lehké rozhodnutí, hodnotí Nagy

(Nejen) o dvanáct gólů a pět asistencí z uplynulé sezóny přichází Hattrick Brno. Kariéru v nejvyšší soutěži ukončuje Martin Nagy, který se neodmyslitelně zapsal do superligové éry klubu. Co bylo důvodem a jak na Hattrick bude vzpomínat?

Konec kariéry? Těžké, ale i lehké rozhodnutí, hodnotí Nagy

Nagy se rozkoukával v jihomoravské metropoli ještě předtím, než se Hattrick dostal mezi elitu. A to nejen díky škole, ale i proto, že týmu vypomáhal ještě za dob první ligy. Konkrétně v ročníku 2017/18 byl u postupu do čtvrtfinále Poháru Českého florbalu, zároveň však odvracel sestup klubu do Národní ligy. Tehdy přispěl 25 body (19+6) v základní části.

Potom se ale spojení Nagy–Hattrick na nějakou dobu přerušilo. Právě v tomto mezičase postoupilo mužstvo do Livesport Superligy a zkušený střelec se vrátil z Otrokovic zpět na místo, kam ho srdce táhlo. Za kompletní dvě sezóny v nejvyšší soutěži odehrál 47 utkání a přispěl bilancí 19+14.

Co se týče celkových statistik, zaznamenal Martin Nagy v superligové kariéře 181 duelů, 67 branek a 32 přihrávek. „Při rozhodnutí jsem si vyhodnocoval, co jsem moje priority pro další období. Bylo to těžké, ale z jiného pohledu současně jednoduché,“ říká.

Martine, jak bys shrnul důvody svého konce v Hattricku?
Měl jsem tři hlavní důvody. Prvním je rodina a fakt, že se nám loni narodila malá dcerka a chci trávit více času pohromadě. Dále jde o práci, kde nemohu moc uhýbat, abych obětoval více času florbalu. A třetí faktor je zdraví, které bych ještě dokázal kousnout, ale už jsem na sobě pozoroval některé drobné problémy. Ty by jednou mohly přerůst v něco většího, například potíže se zády a tak dále. To není s florbalem úplně slučitelné, jelikož ten pohyb je pro tělo dost náročný.

Jak těžké bylo rozhodování a dávání si těchto věcí jako plusy s minusy?
Řešil jsem si to v sobě delší dobu a určitě to nebylo jednoduché. Hlavně proto, že jsem se cítil v Hattricku skvěle, co se týče party lidí a týmu. Florbal byl pro mě vždy důležitý, ale bral jsem ho především jako zábavu a doplněk k jiným životním cílům. Věnoval jsem se mu naplno, jenže když jsem si dával dohromady denní harmonogram, vyšlo z toho takové rozhodnutí.

Přispěla k tomu i uplynulá sezóna poznamenaná covidem?
Superligový program v lednu k tomu hodně dopomohl. Byl to docela mazec, člověk prakticky každý den dojde z práce v pět a v sedm už jde na trénink. Malou jsem viděl jenom chvilku, až když šla spát. V takových momentech si člověk přehodnotí priority a uvažuje, jestli není z hlediska času oběť svého vlastního koníčku. Při rozhodnutí jsem si vyhodnocoval, co jsem moje priority pro další období. Bylo to těžké, ale z jiného pohledu současně jednoduché.

V Hattricku jsi strávil s drobnou pauzou tři ročníky. Jak na ně vzpomínáš?
Na klub mám pouze nejlepší vzpomínky a zážitky. Mrzí mě, že jsme nedosáhli výsledkového úspěchu, ale tým předváděl slušnou roli v superlize. Samozřejmě vždy to jde líp, nicméně šlo o docela dobře odvedenou práci. Navíc jsem navázal kontakty, kamarádství a přátelství s lidmi, s nimiž se budu potkávat i nadále. Sice méně často, protože se neuvidíme několikrát týdně na tréninku, ale věřím, že mimo hřiště budeme pokračovat. A hlavně budu chodit klukům fandit.

Máš nějaký konkrétní moment s Hattrickem, ke kterému se rád vracíš?
Něco natolik konkrétního nemám. Kdybychom dosáhli nějakého týmového úspěchu, dal by se zmínit takový moment. Ale obecně vnímám Hattrick jako fajn etapu florbalové kariéry, jež ve mně zanechala spoustu pozitivních dojmů.

V dresu Brna jsi stanul také proti Otrokovicích, z nichž jsi sem přestoupil. Co říkáš na tyto bitvy?
Když jsem zamířil do Hattricku a věděl, že mě tato utkání čekají, bylo to dost pikantní. Především proto, že jsem to bral jako zápasy proti bratrovi Michalovi. To byl důvod, proč jsem se na Otrokovice pokaždé těšil. Mezi mnou a bráchou probíhala i nějaká zdravá rivalita, psali jsme si a hecovali se. Na druhou stranu mi ani jeden z těch duelů herně nijak extrémně nevyšel. Takže super zpestření, ale že bych se výkonnostně ukázal, se říct nedá. (smích)

Z vrcholové úrovně jako hráč sice odcházíš, ale budeš se chtít jednou vrátit k florbalu? Třeba i v jiné roli?
To jsem teď upřímně vůbec neřešil. Je pravda, že florbal mě baví a můj konec se týká superligové úrovně. Ve smyslu nějakých hecovaček jsme se bavili s bráchou a kluky z Otrokovic, s nimiž jsme asi před deseti lety postupovali do nejvyšší soutěže, že bychom hráli za B-tým Panthers. Napadlo mě, že bych se možná hecnul, jednou za čas tam dojel na trénink a jednou za tři týdny na turnaj. Bavili jsme se o tom však spíše v teoretické rovině, jenom tak u piva. (smích) Uvidím, jak to ještě bude.

Co bys na závěr popřál a vzkázal Hattricku směrem k nové sezóně?
Chci klukům popřát, ať jsou zdraví, vyhýbají se jim zranění a ať vytvoří dobrou partu. Protože tým se asi bude trošku obměňovat, ale jádro zůstane pořád stejné. Přeji jim, ať mužstvo vhodně doplní, a věřím, že vedení i celý klub připraví celému fungování ještě lepší podmínky. Že se podaří pracovat na případných slabších místech – třeba i na vyhrávání zápasů z mentálního hlediska. Věřím, že si to v publiku užiju, budu chodit fandit a že v soutěži dojde Hattrick co nejdále. A splní všechny své předsezónní cíle.