Napsal 29. červen 2020 Tadeáš Mima v rubrice Rozhovory

Matěj Kostka: Jsem rád v roli předavače zkušeností

Hattrick přivedl do svých řad tahouna, který má za sebou spoustu let v superlize. Ofenzivní bek Matěj Kostka vyhlíží novou výzvu v Brně, kde se chce stát mentorem a oporou pro mladší spoluhráče. O své týmové roli i cílech mluvil v rozhovoru.

Matěj Kostka: Jsem rád v roli předavače zkušeností

Matěji, stáváš se novým hráčem Hattricku Brno. Jak se přestup naskytl?
Kontaktoval mě Marek Fiala, se kterým se znám už z doby, kdy pracoval pro florbalovou unii. Chtěl se pobavit o možnosti, jestli bych to nechtěl zkusit v Hattricku. Co se týče mého rozhodnutí, bylo to hodně těžké a dlouho jsem uvažoval. V Otrokovicích mám odehráno spoustu sezón, ale už osm let žiju v Brně. Kromě jednoho a půl roku, kdy jsem hrál za Bulldogs, jsem proto do Otrokovic dojížděl.

Jak ses s cestováním vypořádával?
Bylo to náročné. A řekl bych, že šlo o jeden z hlavních důvodů přestupu – cestování. Strávil jsem jím mnoho času a už jsem najezdil spoustu kilometrů, navíc to už nešlo skloubit s prací. Mnohdy jsem jezdil domů o půl dvanácté a další den to čekalo znovu.

Co bys vedle cestování vybral jako další důvody svého příchodu do Hattricku?
Dále to určitě byl impulz v podobě nějakých změn v Otrokovicích a vnitřní motivace. Chtěl jsem změnu a vypadnout ze stereotypu, naučit se novým věcem a postupům. Mám zájem posunout se dál, protože cítím, že aktuálně stagnuju. Doufám, že se díky novému působišti rozvinu a zlepším se i herně.

Zmiňuješ, že jsi přestup dlouho zvažoval. Kvůli čemu?
Otrokovice, srdeční záležitost. Opouštět spoustu kamarádů a skvělých lidí, kteří mi za tu dobu přirostli k srdci. To prostředí, ty fanoušky – i když co jsem viděl a slyšel, i tady budou fanoušci skvělí. Byly to hlavně tyto důvody. Prostě Otrokovice, k tomu není co více dodat.

Jaké tedy máš první pocity z nového klubu?
Jako první dojem vnímám, že klub je z hlediska zázemí na skvělé úrovni. To jsem byl hodně mile překvapený a jsem rád, jak se Hattrick stará o mládež i A-tým. Co se týče kabiny, po zranění zatím tolik netrénuju s kluky, takže jsem ještě úplně nezapadl. Na druhou stranu tu mám spoustu kamarádů nebo spoluhráčů, se kterými jsem už působil v Bulldogs. Není to úplně neznáme prostředí. Doufám, že do kabiny co nejrychleji zapadnu a bude to zábava.

Považuješ za výhodu, že jsi právě už dříve hrál v Brně a řadu lidí zde znáš?
Určitě, i to mi pomohlo v rozhodování. Viděl jsem, kdo tady je, že už jsem s nimi hrál a vím, jací jsou.

Po svém boku budeš mít i Martina Nagye, se kterým se znáš ještě déle než s ostatními, je to tak?
Poprvé jsem s Marťou hrál, když mi bylo třináct let. Takže spolu hrajeme s pauzami prakticky celý život. Momentálně to je vlastně můj nejbližší člověk v Hattricku.

Jak hodnotíš kvalitativně aktuální kádr Hattricku?
Myslím si, že kvalita bude, ale je před námi spousta práce. Hattrick posílil a trochu se sestava obměnila, jenže kluci loni byli až třináctí. Proto bude potřeba hodně zapracovat – co jsem se bavil s trenérem, tak hlavně na útoku. A když jsem viděl statistiku vstřelených branek, tak určitě na útoku. (úsměv) Bude nutnost mužstvo celkově zlepšit, včetně mentální stránky, abychom věděli, že se dá porazit každý. Čeká nás toho dost, ale věřím, že budeme okupovat spíše první půlku tabulky.

Kde vidíš svoji týmovou roli, abys pomohl k naplnění tohoto cíle?
Nejsem úplně superligový nováček. Proto bych chtěl předávat zkušenosti mladším klukům, kteří hrají na nejvyšší úrovni kratší dobu. A společně s těmi staršími, se kterými se známe, posouvat klub a společně ho rozvíjet. Budu se snažit dávat do toho maximum ať už na hřišti, tak v kabině. Vnímám, že by má role měla být nějakým způsobem mentorská, protože mám zkušenosti. Už jsem je předával v Otrokovicích, stejně tak je chci předávat v Brně.

Loni jste uhráli s Otrokovicemi sedmé místo po základní části. Jak na uplynulý ročník vzpomínáš?
Vyzdvihl bych, že nám skvěle vyšel začátek sezóny. Potom z důvodů, které nechci úplně zmiňovat, přišla krize, kterou viděla celá republika. Prohráli jsme snad osmkrát za sebou, a to i zápasy, kde jsme vedli o dva góly. I proti soupeřům, jako byli Black Angels. Byla vidět obrovská deka. Na druhou stranu superliga skončila ve čtvrtfinále za stavu 1–1 s Vítkovicemi. Myslím si, že Vítkovice se trochu bály, že přijedou – tehdy to bylo trochu překvapení – na starou halu Štěrkoviště a že by se tam mohly dít zajímavé věci. Takže předčasný konec trochu mrzí. Jinak jsme měli skvělý kolektiv, ale… to je všechno, nechal bych to tak být.

Co za zkušenosti si z toho bereš do další sezóny?
Že kádr může být sebelepší, ale bez kvalitních a poctivých tréninků je úplně jedno, kolik máte dobrých hráčů, protože vás porazí i papírově slabší týmy. To je za mě důležitá věc z loňska. Vedle toho byla klíčová i mentální stránka, když se zápasy lámaly v koncovkách, které jsme nezvládali. Moje role by tak měla být lepší v tom, že je potřeba trochu vystoupit z komfortní zóny a tlačit tým, ať nic nevzdává a bojuje do poslední chvíle.

Jak bys na závěr shrnul své osobní ambice?
Nejsem pán statistik, ale určitě bych chtěl posunout sebe i kluky kolem mě. Jsem rád v roli předavače zkušeností, takže určitě pomáhat k rozvoji. Doufám, že se od kluků spoustu věcí naučím také já. A klidně i od těch mladých, jsem otevřený novým věcem. Věřím, že mě to rozvine po osobní i sportovní stránce.